Provázím mámy dětí s vývojovou dysfázií

Vím, jaké to je, když ti řeknou diagnózu a ty nevíš, co bude dál.
Najednou je všechno těžší a neznámé. Tvoje dítě nerozumí tomu, co se po něm chce, někdy nezapadá mezi ostatní, reaguje pláčem, křikem nebo vztekem a ty stojíš uprostřed té bouře.

Máš strach, jak to zvládne ve školce, co bude ve škole, jaké bude mít vztahy? A do toho se na tebe dívají učitelky, ostatní rodiče nebo cizí lidé a čekají, že si s tím hned poradíš.

Možná si připadáš, že musíš být pořád klidná, že nesmíš křičet, že všechno musíš vydržet. A když to nejde, obviňuješ se, že selháváš.

Já vím, jak moc to bolí. A proto tu jsem.
Mým posláním je stát při tobě, aby tě tyhle chvíle nepohltily. Ukázat ti, že i když je to těžké, nejsi v tom sama. Že tvé emoce nejsou selhání, že tvé dítě není problém a že společně dokážete najít klid i v té největší bouři.

Poznáváš se?

Máš pocit, že ať děláš cokoliv, pořád to není dost?
Často se obviňuješ, že necvičíš dost nebo že to nezvládáš, protože nevidíš pokroky u svého dítěte a myslíš si, že je to tvoje chyba?
Bolí tě, když ostatní nerozumí tvému dítěti a odmítají ho?
Bojíš se, co bude v budoucnu ve škole, mezi kamarády, v životě?
Pokaždé, když neustojíš emoce hněvu, zloby, frustrace u tvého dítěte a reaguješ křikem, máš pocit, že jsi selhala?
Navenek působíš silně, ale uvnitř jsi unavená a plná pochybností?

Pokud jsi alespoň jednou řekla „ano“ – jsi na správném místě.

Chci změnu

Proč se tak cítíš?

Chceš být tou nejlepší mámou. Máš silnou představu, jak se dobrá máma chová.

Je: trpělivá, důsledná, vždy připravená, nikdy nekřičí, má pod kontrolou všechny terapie, rozvoj, domácnost i emoce.
A ty se každý den snažíš ten ideál naplnit: cvičíš poctivě logopedii, čteš články, zkoušíš tipy od odborníků, dáváš dítěti pozornost a podporu.

Dáváš do toho prostě všechno, často na úkor sama sebe.

Jenže pokroky přicházejí pomalu.
A hlava ti říká: „Neděláš dost. Možná je to tvoje vina.“

Pozoruješ své dítě, jak venku v kolektivu nezapadá a to tě bolí víc než samotná dysfázie.
Protože zatímco o své dítě pečuješ každý den, na sebe zapomínáš.
Cítíš se vyčerpaná, vystrašená a sevřená uvnitř. S pocitem, že tě nikdo nechápe.

Chci změnu

Moje cesta s tebou

Rozumím ti. Sama to moc dobře znám. Mám syna s vývojovou dysfázií a od diagnózy jsem zaměřila svoji pozornost hlavně na něj. Veškeré informace, které se ke mě dostaly, byly zaměřené na dítě. Nikdo se nezabýval tím, co má dělat máma, se všemi svými pocity, které jsou pro ni tak náročné.

A proto pro tebe vytvářím bezpečný prostor, kde můžeš odložit tíhu pocitů, které tě ničí.
Ukážu ti, jak vinu a strach zastavit dřív, než tě pohltí.
Provedu tě cestou, kde si znovu uvěříš, že jsi dost dobrá máma i když nejsi dokonalá.